V nedávných dnech proběhla médii zpráva, že tzv.vlogeři čiinfluenceři sdílející videoobsah na sociálních sítích jsou nově povinni se evidovat jako tvůrci uRady pro rozhlasové atelevizní vysílání (dále jen „RRTV“). RRTV totiž dne 21.listopadu 2024 vydala tiskovou zprávu opovinnosti evidence tvůrců audiovizuálního mediálního obsahu,[1] která byla následně sdělovacími prostředky přebírána ainterpretována. Vreakci na to vydalo komuniké iMinisterstvo kultury, které obsah tiskové zprávy vydané RRTV naopak zpochybňuje.[2] Jaký výklad je správný, zčeho vyplývá ajaké by měla povinnost registrace právní důsledky?
Ve zmíněné tiskové zprávě RRTV se pojednává otom, že audiovizuální mediální sektor se vEU řídí Směrnicí oaudiovizuálních mediálních službách, která upravuje povinnosti provozovatelů televizního vysílání, poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání aposkytovatelů služeb platforem pro sdílení videonahrávek. Tato směrnice byla do českého právního řádu transponována prostřednictvím zákona č.132/2010 Sb., oaudiovizuálních mediálních službách na vyžádání (dále jen „ZAMSV“).
RRTV ve své tiskové zprávě uvádí, že se zmíněná směrnice „vztahuje rovněž na fyzické osoby, které vytvářejí audiovizuální mediální obsah (např.vloggeři, influenceři) anabízejí jej na platformách typu Instagram, Facebook, TikTok apod., pokud jimi poskytovaná služba naplňuje definiční kritéria audiovizuální mediální služby na vyžádání (dále AVMSnV).“
Dle tiskové zprávy RRTV se audiovizuální obsah tvůrců prezentujících se na sociálních sítích stává audiovizuální mediální službou na vyžádání,
- jestliže je tato služba provozována jako hospodářská činnost, tedy, když tvůrce svou činností sleduje generování zisku,
- když hlavním účelem služby je informovat, bavit nebo vzdělávat širokou veřejnost, resp. oslovovat širokou veřejnost prostřednictvím audiovizuálních obsahů, které jsou pod redakční kontrolou tvůrce, nebo
- když tvůrce jako podnikatelský subjekt sídlí vČeské republice.
RRTV pak ve své tiskové zprávě uvádí, že pokud tvůrce audiovizuálního mediálního obsahu uvedená kritéria splňuje, je jeho povinností oznámit poskytovaní služby dozorovému orgánu, kterým je vČeské republice RRTV.
Uvedená tisková zpráva je překvapivá zejména ztoho pohledu, že ZAMSV nabyl účinnost již 1.ledna 2011, tedy téměř před 14 lety. Informace opovinnosti „influencerů“ adalších videotvůrců se evidovat uRRTV přichází, aniž by od přijetí ZAMSV došlo ke změně definice audiovizuální mediální služby na vyžádání obsažené v§ 2 odst. 1 písm. a) ZAMSV (knepodstatné změně definice tohoto pojmu došlo novelou vroce 2022, ta by však na podstatě věci neměla dle mého názoru nic měnit).
Podle § 2 odst. 1 písm. a) ZAMSV se audiovizuální mediální službou na vyžádání rozumí služba informační společnosti, za kterou má redakční odpovědnost poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání ajejímž hlavním účelem nebo hlavním účelem její oddělitelné části je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání, akterá umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem ana jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání.
Považovat osoby, které sdílí videa na sociálních sítích, za poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, je vrozporu sdosavadním chápáním pojmu audiovizuální mediální služba na vyžádání. Za audiovizuální mediální služby na vyžádání byly dosud chápány služby typu VOYO, Netflix, iVysílání, Stream.cz, KVIFF.TV adalší obdobné služby, ukterých jejich poskytovatel určuje, jaký obsah (filmy, seriály čidalší pořady) bude jejím prostřednictvím uživatelům nabízen, přičemž sám uživatel (divák) si vybírá, jaký pořad znabídky si přehraje (vtomto znaku se audiovizuální mediální služby odlišují od klasického lineárního televizního vysílání).
Výklad, podle kterého by poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání měly být iosoby, které na různé sociální sítě (např.YouTube, Instagram, TikTok, Facebook atd.) nahrávají svůj obsah, je překvapivý, zcela extenzivní anemá dle mého názoru žádnou oporu vzákoně. Aby se osoby nahrávající videa na sociální sítě staly poskytovateli audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, muselo by být nahrávání videí na sociální sítě vprvé řadě považováno za službu informační společnosti, která je definována vzákoně č.480/2004 Sb., oněkterých službách informační společnosti; mám za to, že sdílení videí na sociálních sítích jejich uživateli takovou službou není. Úvahy opodřazování „influencerů“ adalších tvůrců videí pod pojem poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání dle mého názoru padají již na tomto prvním znaku.
Jako bezpředmětné se mi proto zdají diskuse otom, na jaké zaktivních uživatelů sociálních sítí by se povinnosti podle zákona oaudiovizuálních mediálních službách měly vztahovat, domnívám se totiž, že na žádné. Pokud by se však povinnosti vyplývající zZAMSV měly vztahovat ina tvůrce videoobsahu na sociálních sítích, není jasné, podle čeho se má určovat, kdo je „dostatečně“ velký na to, aby se registroval uRRTV, zda to bude sledovanost, počet odběratelů nebo obsah, jaký tvoří, neboť forma šíření obsahu (na rozdíl od rozhlasového atelevizního vysílání) rozhodujícím kritériem být nemůže.
Kdnešnímu dni bylo vevidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních službách uRRTV vedeno 128 subjektů,[3] přivýkladu podaném RRTV vjejí tiskové zprávě by se regulace mohla vztahovat klidně na desítky tisíc osob, které na sociálních sítích sdílejí svá videa nad rámec „běžného užívání“. Pod definici poskytovatelů by kromě tzv.influencerů, kteří se sdílením videoobsahu na sociální sítě určitým způsobem živí, spadali dále např.podnikatelé, kteří sociální sítě využívají kpropagaci svých výrobků aslužeb, ale třeba iinstituce, které sociální sítě využívají kosvětě, anebo klidně ivysoké školy, které na YouTube čiobdobných platformách zveřejňují záznamy přednášek. Stejně tak by definici naplňovala itištěná nebo online média, která na sociální sítě přidávají videoobsah.
Podřazení „influencerů“ adalších osob využívající sociální sítě ke sdílení videoobsahu pod pojem audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání by vedlo nejen kpovinnosti registrovat se uRRTV podle § 5 odst. 1 ZAMSV, což vmediálním prostoru rezonuje nejvíce. Spovinností se registrovat úzce souvisí to, že nesplnění oznamovací povinnosti tvůrci videoobsahu na sociálních sítích by bylo přestupkem, ato konkrétně podle § 12 odst. 1 písm. a) ZAMSV, za který lze uložit pokutu až do výše jednoho milionu korun. Kromě oznamovací povinnosti by dalším důsledkem extenzivního výkladu pojmu audiovizuální mediální služba na vyžádání bylo, že „influenceři“ by museli dodržovat idalší povinnosti stanovené ZAMSV, jako je např.zpřístupňování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání osobám se sluchovým azrakovým postižením (§ 6b), podpora evropské tvorby (§ 7), povinnosti týkající se audiovizuálních obchodních sdělení (§ 8) nebo povinnosti týkající se tzv.product placementu (§ 10 ZAMSV). Porušení těchto dalších povinností by taktéž mohlo být přestupkem podle ZAMSV (viz § 12).
Nejzávažnějším poselstvím, které ztiskové zprávy vydané RRTV vyplývá, je však dle mého názoru to, že RRTV se cítí být dohledovým orgánem nad obsahem zveřejňovaným na sociálních sítích aže hodlá vtéto oblasti vykonávat působnost, tedy mj.monitorovat obsah na sociálních sítích aprojednávat přestupky, kterých by se mohli aktivní uživatelé sociálních sítí dopustit.[4]
Nabízí se však otázka, zjakého důvodu předmětnou tiskovou zprávu RRTV vydala nyní, potéměř 14 letech účinnosti ZAMSV, když – dle jí prezentovaného výkladu – měla působnost voblasti videoobsahu publikovaného na sociálních sítích vykonávat od samého počátku. Sociální sítě se možná zdají být fenoménem několika posledních let, opak je ale pravdou. Například platforma pro sdílení videí YouTube vznikla již vroce 2005, avroce 2011, kdy ZAMSV nabyl účinnosti, byla tato služba již masivně rozšířena imezi českými uživateli internetu, abylo by zvláštní, pokud by RRTV tento fenomén zaznamenala až nyní. Možnost sdílení videí není novinkou ani ujiných masivně rozšířených sociálních sítí, jako je Instagram nebo Facebook, fenomén influencerů také není ničím novým.
RRTV je ústředním správním úřadem, aproto by měla pečlivě vážit, jak bude komunikovat sveřejností. Vkaždém případě se RRTV dopustila závažného pochybení. Buď tím, že veřejnosti poskytla nesprávnou apaniku vyvolávající informaci otom, že tvůrci videoobsahu na sociálních sítích jsou povinni se registrovat uRRTV jako poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, azároveň dala najevo, že nad nimi chce (bez zákonného zmocnění) vykonávat působnost apravomoc, anebo na druhou stranu tím, že téměř 14 let ignorovala své zákonné povinnosti vůči vyplývající ze ZAMSV vůči velké skupině tvůrců, atoto pochybení se snaží napravit jednou nepřesvědčivě působící tiskovou zprávou vyvolávající řadu pochybností, ato navíc bez předchozí koordinace sMinisterstvem kultury, které je pro oblast audiovize gesčním ministerstvem. RRTV nijak nevysvětlila, jaké okolnosti ji vedly knovému, mnohem širšímu výkladu, jaké další povinnosti ze ZAMSV pro tvůrce vyplývají aco jim vpřípadě neplnění povinností vyplývajících ze zákona hrozí akdy neplnění povinností ze strany tvůrců začne sankcionovat.
Mgr. Pavel Kopecký, advokátní koncipient vAK prof. JUDr. Martina Kopeckého, CSc.
Ilustrační foto: canva.com
[1] RADA PRO ROZHLASOVÉ ATELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ. Povinnost evidence tvůrců audiovizuálního mediálního obsahu. Online. Dostupné zhttps://rrtv.gov.cz/cz/files/press/TZ_Vlogge%c5%99i_24.pdf. [citováno 2024-11-26]
[2] MINISTERSTVO KULTURY. Ministr kultury nesouhlasí sRadou pro rozhlasové atelevizní vysílání. Online. Dostupné z
https://www.mk.gov.cz/novinky-a-media-cs-4/5975cs-ministr-kultury-nesouhlasi-sradou-pro-rozhlasove-a-televizni-vysilani. [citováno 2024-11-26].
[3] Seznam poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je online dostupný zhttps://rrtv.gov.cz/cz/static/prehledy/povinne-zverejnovane-seznamy.htm.
[4] viz § 5 ZAMSV
XFacebookLinkedInWhatsAppThreadsMessengerTelegramPrintCopyEmail
